Blog archive 2007/10

Řecké šlapky

Oct|23 2007

Abych to uvedl na pravou míru, nebudu tady vyprávět o řeckých lehkých děvách, nýbrž o řeckých toaletách. Jednalo se totiž o jeden z prvních šoků, které nás na naší cestě řeckem čekaly.

Vaření   na pláži na Chalkidiki Byl krásný letní večer na jižním cípu poloostrova Chalkidiki, my jsme zrovna dorazili na pláž, kde jsme lokalizovali místo našeho prního noclehu. Vyzkoušeli jsme tamější vodu, byla příjemně teplá. Uvařili jsme si instantní polívku, seznámili jsme s místními potulnými psy. Krátce po setmění jsme začali rozmýšlet, co s načatým večerem. Nerozmýšleli jsme dlouho, osvětlený název "Restaurant" usměrnil naše kroky, kde se naší jasnou volbou stal lahvový Amstel za přijatelných 2 a půl EURa.

Po jedné a půl sklenici to začlo. U číšníka jsem se dopátral toalet, ten mě nasměroval do opodál stojící budky. Šok. Marně jsem hledal pisoár nebo dokonce obyčejnou mísu. Místo toho mě čekaly dvě keramické šlapky. Uprostřed díra. To je vše. Ještě víc jsem se ale zděsil nápisu "nezvhazovat papíry", na ně byl určený jednoduchý (stále otevřený) odpadkový koš. Bylo mi vysvětleno, že řecké odpadní trubky jsou natolik úzké, že by je případný toaletní papír mohl ucpat, proto se zbavování použitého (!!!) toaletního papíru řeší tímto nevlídným způsobem. Když jsem místní toalety opustil, stal se ze mě nový člověk. Od té doby dělím lidi na ty, kteří znají šlapky, a na ty, kteří je neznají... :-D

Naštěstí jsou dnes šlapky ve většíně míst již minulostí. Často sice budete muset vzít za vděk studenou mísou bez prkýnka a všudypřítomným, často nepříjemně zapáchajícím odpadkovým košem, ale alespoň si sednete. :)

Nakonec si stejně uvědomíte staré známe přísloví: "Všude dobře, doma nejlépe", což pokud se toalet týče, platí stonásobně.

Tags: Osobní | Zábava | Cestování | Dovolená



Řecko 2007

Oct|23 2007

Na konci srpna 2007 jsem se s partou kamarádů vydal na zajímavý výlet napříč Řeckou pevninou. Přestože jsem byl na ledacos připraven, hodně věcí mě zarazilo, i šokovalo. Rozhodl jsem se o některých z nich napsat, třeba tak pomohu změnšít překvapení dalších návštěvníků, kteří se do Řecka teprve chystají.

Kdesi v Řecku. Kdesi v Řecku. Kdesi v Řecku. Kdesi v Řecku. Kdesi v Řecku. Kdesi v Řecku. Kdesi v Řecku. Kdesi v Řecku.
Tags: Osobní | Zábava | Cestování | Dovolená



Řízení auta v Řecku aneb dejte si bacha

Oct|23 2007

Cestování v Řecku je poněkud obtížnější, než jsme ve střední a západní Evropě zvyklí. Veřejná doprava tam má totiž reálné využití pouze ve velkých městech, ale pokud se chce turista dostat na odlehlejší místa - Delfi, Mykény apod. - musí využít jiný způsob dopravy. Proto je v Řecku více než kdekoliv jinde v Evropě oblíbené půjčování aut v autopůjčovnách. I my jsme tento způsob dopravy zvolili na našem putování napříč Řeckem (více o půjčování auta v Řecku zde) a řeknu vám, je to zážitek.

Náš vozový   park - dvě stříbrné berušky značky Nissan Micra Při bookování auta v půjčovně určitě doporučuji uzavřít dostatečné pojištění. Přestože jsme za celou dobu neviděli prakticky žádnou autonehodu (což mě nemálo překvapilo), zaujímají řecké statistiky dopravních nehod stabilně přední příčky v Evropě - Řecko je totiž jedna velká závodní dráha.

Už krátce po příletu na Soluňské letiště jsem zůstal stát při pohledu na jednu křižovatku se značkou "stop". Nejen že řidiče ani nenapadlo na takové značce zastavit, ale někteří ani nezpomalili a vřítili se do křižovatky s dobrou padesátkou na tachometru.

Kdesi   na Peloponésu. Už první jízda přes Soluň mě přinesla zajímavé zjištění - řecké značení má veskrze upozorňovací charakter, ne zakazující/přikazující jako kdekoliv jinde. Řecký řidič si ze značek zkrátka nic nedělá a pokud se chcete nechat vést v koloně, musíte se tak chovat i vy. Na druhou stranu je ale pravda, že mnoho značek omezení rychlosti i stopek podle mého nemělo na svém místě své opodstatnění a bohatě by se místo nich uživilo mírnější značení.

To ale nic nemění na faktu, že kde je povolena 40tka, řidiči běžně jezdí 80, a to mám ještě na mysli ty pomalejší, kteří jsou nuceni jet po krajnici, aby uvolnili místo rychlejším a dravějším kolegům, kteří se na 40tce nebojí jet i 120. Jízda ve 4 pruzích tam, kde jsou oficiálně pruhy dva je tak prakticky denním chlebem, stejně jako předjíždění na dvojité plné čáře v řeckých serpentinách.

Náš vozový   park - dvě stříbrné berušky značky Nissan Micra Nejlepší na tom je, že policii je to ve většině případů jedno a když už se rozhodne někomu udělit pokutu, vyberou si ty agresivnější řidiče. Klasickým případem nechť případ, kdy se na normální dvouproudové silnici kdesi u Thermopill udělala zácpa. Auta již samozřejmě vyrovnány ve dvou řadách v našem směru a jakmile se to trochu rozjelo, hned bylo na tachometru 90, přestože okolní cedule přikazovali 40. Ale zkuste si v koloně jet předepsaných 40, řekové nemají ruce daleko od klaksonu. No a třešníčku na dort tomu dal policista s píšťálkou u pusy, který neustálým pískáním povzbuzoval řidiče k ještě svižnější jízdě. To se může stát asi opravdu jenom v Řecku.

Pokud to shrnu, jízda v Řecku není pro začátečníka. Pokud si hodláte auto půjčit, doporučuji jako řidiče zvolit někoho s praxí, který nejezdí jenom jednou týdně na chalupu. A trocha závodní nátury neuškodí, alespoň mezi ty Řeky s typickou jižanskou krví lépe zapadnete.

Tags: Osobní | Zábava | Cestování | Dovolená