Blog archive 2008

Jednodenní lyžování v Rakousku

Dec|29 2008

Bylo krátce po Vánocích a já už se nemohl dočkat, kdy vyzkokuším nové karvingové lyže. České hory díky nízkým teplotám sice konečně dosněžily potřebný základ, ale tradiční nekonečné fronty nás neustále odrazovaly, až jsme se rozhodli pro rakouské lyžařské středisko Hochkar.

Hochkar Podle uvítací tabule "Nejlepší středisko ve východních Alpách" se nachází v Dolních Rakousech, kousek od města Göstling. Z Vysočiny jsme po 5 hodinách najeli lehce přes 300km. Vstávání o půl 4 ráno sice není podle mého gusta, zato jsme o půl 10 stáli pod parádními 2km sjezdovkami, pod námi 140cm perfektního sněhu a fronty na sedačkové lanovky byly maximálně pár minut. A to byla neděle mezi Vánocemi a Silvestrem. Paráda.

Navigace po Rakousku i bez GPS není problém, stačilo se držet silnic č.36 a posléze č.25, které nás zavedly až k boudičkám, které vzdáleně připomínaly dnes již opuštěné hraniční přechody. Tam jsme si koupili Skipasy - magnetické karty, které fungují na slušnou vzdálenost, takže bylo možné je po celé lyžování nechat v kapse bundy. Pro dospělé 30 eur (+2 eura karta) na den, což je téměř srovnatelné s českými velehorami, ovšem kvalita je trochu jinde. Poté nás čekalo ještě asi 8km prudkého stoupání do samotného centra, kde je dostatek parkovacích míst nedaleko od lanovek. Za parkování se neplatí, jen při odjezdu je dobré vrátit čipové karty, za které se dostanou dvě "éčka" zálohy nazpátek.

Hochkar Když jsem se po pár letech snowboardingu opět postavil na dvě lyže, byl jsem překvapen, že celkem obstojně držím požadovanou stopu. Sluníčko svítilo ostošest, jen mráz byl trochu nepříjemný. Zimu jsme trochu potlačili výborným guláškem za 3,20 a hurá zpátky na sjezdovku. Tam jsme vydrželi do 4 hodin, kdy se lanovky pomalu zastavují. Napoprvé toho bylo letos až až.

Cesta zpátky sice ubíhala pomalu, protože jsme nebyli zdaleka jediní, kdo vydržel do konce. Prakticky jedna dlouhá kolona jela až k dálnici na Vídeň, kde jsme se odpojili směr Čechy. Třičtvrtě hodiny jsme navíc čekali, než jsme se dostali z parkoviště. Pro jednoho řidiče by další 5-ti hodinová cesta byla po celodenním lyžování asi pěkná zabíračka, my jsme se ale střídali ve dvou a to už celkem šlo. V 10 jsme byli v posteli.

Trochu jsme se báli, aby nám dlouhá cesta nezkazila výlet. Naše obavy byly ale liché, to nádherné lyžování za to určitě stálo. Navíc celková cena 1000Kč (skipas + benzín ve čtyřech lidech) je srovnatelná s cestou do Krkonoš, ale kvalitativně to srovnávat nejde.

Další fotky najdete v mé fotogalerii.

Tags: Osobní | Zábava | Cestování | Dovolená | Sport



PF 2009

Dec|23 2008

Veselé a v klidu prožité Vánoce,
do nového roku pevné zdraví, úspěchy a hlavně žádný stres

PF 2009

přeje Honza Horák

Tags: Osobní



Recept na Chilli Con Carne po studentsku

Dec|11 2008

Pojďme se podívat, jak udělat studentské, tedy levné a rychlé, ale vcelku dobré Chilli Con Carne. Recept pochází od mé přítelkyně, která ho sehnala od známé. Ze zkušenosti pokrm stačí pro 3-4 obyčejné lidi nebo 2 hladové studenty.

Budeme potřebovat:

  • 500g kuřecího masa (jedno ze které části)
  • 400g plechovku červených fazolí ve slaném nálevu
  • 250g kukuřice (třeba mražené)
  • 3 čerstvé chilli papričky (pokud nemáme, tak alespoň chilli koření)
  • 1 cibuli
  • 3 stroužky česneku
  • 1 lžíce oleje
  • oregáno

Chilli Con Carne Na lžíci oleje osmažíme cibulku, kterou si po osmahnutí na chvíli odložíme. Narychlo obděláme kuřecí maso nakrájené na cca 2cm kousky, aby se zatáhlo a neztrácelo při dušení šťávu. Po pár minutách k němu opět přidáme odloženou cibulku, fazole i s nálevem, kukuřici, oregáno podle libosti a nadrobno nakrájené chilli. Poté vše necháme na mírném plameni a můžeme se jít mrknout na jeden díl našeho oblíbeného seriálu.

Směs můžeme občas dolít vodou a necháváme dusit cca 30minut na takové teplotě, aby omáčka postupně bublala. Pokud se nám na konci zdá omáčka příliš řídká, můžeme posledních několik minut nechat pokličku stranou a přebytečná voda se z pokrmu sama vypaří. Nakonec přidáme vymačkaný česnek a dvě špetky soli (se solí to nepřehánět, není to zdravé ;)

Podáváme s krajícem čersvého chleba, zeleným salátem a napít se můžeme třeba chlazeného piva.

Dobrou chuť!

Tags: Osobní | Zábava | Recepty



Volám levně. Nebo úplně zdarma.

Dec| 9 2008

Předevčírem jsem psal o tom, jak posílat zdarma SMS. Dneska bych vám chtěl popsat, jak volám za levno nebo dokonce zadarmo.

Přesto, že služba VoIP (Voice over Internet Protocol, více na Wikipedii) již nějakým rokem v Česku běží, mnoho i technicky zdatných uživatelů o ní dosud neví. Ta díky kvalitě a dostupnosti dnešního internetu dokáže plně nahradit klasickou pevnou linku, navíc díky ní lze ušetřit nemalý peníz. Stačí například VoIP Router (o zkušenostech s jedním z nich jsem už psal), klasický VoIP telefon nebo čistě softwarový VoIP telefon a můžete volat tetičce do Austrálie za pár korun za minutu. Doslova.

Služba VoIP funguje na podobném principu, jako například telefonování přes Skype - hlas je jednoduše přenášen přes internet. Zaregistrujete se u nějakého VoIP poskytovatele (mám celkem dobré zkušenosti s xPhone.cz), kde musíte podle zákona o telekomunikacích vyplnit i adresu, abyste dostali normální veřejné číslo (např. 555 000 111). Na tomto čísle budete potom běžně dostupní (pokud budete připojeni samozřejmě) a volající nemá šanci poznat, že ve skutečnosti mluví s někým přes internet. Často si poprvé musíte dobít i základní kredit, například SMSkou za 40Kč. Do svého telefonu (ať již fyzického nebo softwarového) zadáte přihlašovací údaje a je hotovo.

X-Lite3A teď to hlavní - peníze. V rámci síťě poskytovatele voláte většinou zadarmo. Minuta do pevné sítě stojí běžně korunu a jak říkával kdysi pan Čech: "Korunu vám dá každý". Takže vlastně taky zadarmo. Například do Německa jsem v létě volával okolo 4Kč za minutu (podobě stojí volání do mobilních sítí), přičemž se účtuje po vteřinách a to již od první minuty, takže za 20s pozdrav strýčkovi do Mnichova dáte krásných 1,20Kč. Paráda ne? Ani nechci vědět, kolik by si za to řekli u O2. A nakonec - žádné paušály, platíte to, co provoláte.

Výhodou je, že nepotřebujete nutně kupovat VoIP telefon, stačí běžný počítač. Zde na obrázku vidíte softwarový VoIP telefon X-Lite, který používám na telefonování z počítače. Program je freeware a funguje celkem spolehlivě. Nabízí kontaktlist, záznam hovoru a spoustu dalších funkcí, o kterých nemám ponětí. Naproti tomu je design podobný klasickému mobilu a i celkové ovládání je přátelské a intuitivní.

Již nějakou dobu se snažím volání přes VoIP prosadit mezi známými a musím říci, že kdo to zkusil, nelitoval a ušetřil. Navíc stačí základní znalost práce s počítačem a i pro konfiguraci VoIP routeru/telefonu si vystačíte s normálním selským rozumem. Krom toho na internetu bezpečně najdete několik návadů pro konkrétní typ. V případě klasického telefonu, který máme doma napojený na VoIP router, potom dokážě volat přes VoIP i moje babička. Je jí skoro 90let a o počítačích ví akorát to, že počítají. Myslíte, že ví, že volá přes internet? Asi ne a je jí to jedno.

Tags: Osobní | Internet | Peníze | VoIP | Sítě | Počítače



SMS zdarma na T-mobile, Vodafone i O2

Dec| 7 2008

Internet nabízí mnoho způsobů, jak posílat SMS zadarmo na čísla všech tří českých mobilních operátorů: T-Mobile, Vodafone i O2. Problém je většinou v tom, že najít jeden pohodlný způsob, který bude opravdu zdarma, není ve velké konkurenci tak lehké. Některé služby se totiž jako zdarma jenom tváří a nakonec zjistíte, že musíte mít účet tady, nebo tam, nebo se alespoň zaregistrovat tady. Skutečně jednoduchých řešení zejména pro O2 a T-Mobile je jako šafránu.

Dříve jsem používal program EurotelSMS, ten mě ale přestal vyhovovat zejména kvůli migraci (a častým přebootováním) na linux. Nevím přesně, jak je to nyní, ale dříve pro T-Mobile potřeboval dokonce účet u T-zones, který ovšem nemám.

EsmskaPo doporučení jednoho známého jsem zkusil program Esmska. Ten umí odesílat na všechny operátory zdarma (není nutné účet u T-zones) a občas se mu podaří rozlousknout i Captcha kód, který má právě zamezit takovémuto automatickému využívání internetových bran.

Ano, program pouze využívá internetové brány, které nabízejí odeslání SMS zdarma, ovšem odesílání je pohodlné a není nutné přemýšlet, na jakou stránku potřebuji jít. Zároveň je možné využít kontaktního seznamu, zasílat hromadné zprávy a samozřejmostí je rozdělení zprávy pro každého operátora zvlášť s vytvořením fronty zpráv a následným postupným zasíláním.

Také se mí líbí přenostelnost díky tomu, že aplikace je psaná v Javě. S trochou šikovnosti jde pak sdílet veškerá data, zejména zmiňovaný kontaktlist. Nyní už jen zbývá ošálit kontrolní kódy, aby je nebylo nutné pokaždé luštit. I bez toho je ale Esmska mým favoritem číslo jedna na poli zasílání SMS zdarma z intenetu. Aspoň do té doby, než se objeví něco nového.

Tags: Osobní | Internet | Peníze | Počítače



Zdá se to nereálné

Dec| 2 2008

V letošním 48. čísle Reflexu jsem četl zajímavý článek od Dana Hrubého o tom, jak lidé cítí nutnost alespoň jednou v životě vyjít do ulic s transparentem v ruce a i o pochodu protiradarových demonstrantů po Národní třídě. Ten byl podle autora velmi nevhodně zvolen na 17.listopadu, den výročí boje studentů za svobodu a demokracii. Nechci tady ale rozebírat žádné politické záležitosti, pouze vyzvednout jednu z jeho myšlenek - totiž že lidé se občas zbouří, demonstrují, ale zda se jim nakonec postaví pomník, jako studentům na Národní třídě, to ukáže až čas - zda demonstrovali za správnou nebo špatnou věc.

EsmskaZmíněný článek mi byl po pár dnech připomenut jedním z těch otravných e-mailů, které obcházejí svět s nějakým (často zvráceným) poselstvím, kde se vám určitě stane něco špatného, pokud ho do 5s nerozešlete přesně 324 lidem. Znáte je určitě všichni. Tento e-mail jsem si ale schoval a tady ho taktéž přikládám. Přiložená prezentace v Power Pointu se jmenuje "Zdá se to nereálné" a jejím cílem není nic jiného, než připomenout hrůzy II. světové války. A i drastické fotky vězňů umučených v koncentračních táborech tam mají místo, protože pouze připomínají, co se to vlastně před 65 lety stalo. Nic víc. A že na to nikdy nesmíme zapomenout.

V dnešní době, kdy se kompletní dílo Stephena Kinga vejde na jedno DVD minimálně stokrát, přece není těžké informace uchovávat. Zkrátka nezapomínejme!

Tags: Osobní