Blog archive 2010

Fedora 14: Automatické připojení NTFS oddílu po bootu

Dec|31 2010

Oddíly NTFS jsou po standardní instalaci přístupné pouze po zadání root hesla a manuálním připojení pomocí Places->Windows. Pokud chceme mít NTFS oddíl/y připojeny hned po nabootování, tu je jednoduchý návod.

1. Ovladač pro NTFS (ntfs-3g) by měl být již nainstalován. Pokud není, nainstalujeme ho pomocí následujícího příkazu:

sudo yum install ntfs-3g

2. Začneme po čerstvém nabootování, dokud ještě nemáme v adresáři /media vytvořenu složku /media/Windows. Vytvoříme ji příkazem:

sudo mkdir /media/Windows

3. Poté zjistíme, kde se nachází NTFS oddíl:

sudo /sbin/fdisk -l

Předpokládejme, že dostaneme následující:

Disk /dev/sda: 200.0 GB, 200048565760 bytes
255 heads, 63 sectors/track, 24321 cylinders
Units = cylinders of 16065 * 512 = 8225280 bytes

Device Boot      Start         End      Blocks   Id  System
/dev/sda1   *           1       11572    92952058+   7  HPFS/NTFS
/dev/sda2           11573       23321    94373842+  83  Linux
/dev/sda3           23322       24321     8032500   82  Linux swap / Solaris

Vyčteme z toho, že NTFS oddíl je označen jako zařízení /dev/sda1.

4. Na konec souboru /etc/fstab přidáme následující řádek:

/dev/sda1               /media/Windows          ntfs-3g defaults        0 0

5. Pokud jsme vše provedli správně, měl by se po spuštění příkazu sudo mount -a NTFS oddíl správně připojit a po příštím nabootování by měl být již NTFS oddíl zaveden do adresáře /media/Windows.

Tags: Linux | Fedora | Operační systém



Fedora 14 - jak spouštět programy po startu

Dec|30 2010

Pokud chceme v systému Fedora 14 spuštět aplikace nebo obecně příkazy automaticky po nabootování, máme několik možností, jak to provést. Podíváme se na tři z nich.

Editace souboru /etc/rc.local

Nejrychlejší způsob je editovat soubor /etc/rc.local, tedy přidat příslušný příkaz na konec tohoto souboru. Tento způsob je vhodný pro několik málo jednoduchých příkazů, ne pro spouštění služeb jako http démon.

Vytvoření vlastní obslužné rutiny v /etc/init.d

Složitější, ale správnější způsob, jak spouštět např. nějakého démona, je vytvořit vlastní rutinu a umístit ji do /etc/init.d. Nejčastěji se jedná o skript např. v BASHi (s právy pro spuštění 0755), který musí "rozumně" obsluhovat parametry start, stop a restart. Jinými slovy by měl spouštět daný program (službu) po zadání "/etc/init.d/vas_skript start" a inteligentně reagovat i na stop a restart. Inspiraci, jak rutinu vytvořit, můžeme najít v ostatních skriptech umístěných v /etc/init.d.

Nyní ještě potřebujeme nastavit automatické spouštění, protože samotné umístění skriptu do adresáře /etc/init.d/ nestačí. K tomu slouží příkaz chkconfig (pro detaily zkuste man chkconfig). Pro zařazení mezi skripty automaticky spouštěné po startu stačí spustit chkconfig --add vas_skript.

Pozn.: Například démon httpd po instalaci takovou rutinu obsahuje a měla by být již umístěná v /etc/init.d, takže ji stačí pouze správně nastavit, aby se po bootu spouštěla.

Editace /etc/inittab

Starší, ale také stále funkční způsob, jak spouštět po startu příkazy, je přidat tyto nakonec souboru /etc/inittab. Nicméně tuto cestu bych již nedoporučoval a raději bych sáhnul po jednom z předchozích způsobů.

Tags: Linux | Fedora | Operační systém



Scrum - metoda agilního programování

Nov| 5 2010

Scrum je relativně nová metoda agilního programování, která menším týmům dovoluje v krátkých iteracích vyvíjet produkty s dobře odhadnutelnou cenou a podle zákazníkových požadavků. Pojďme se podívat, v čem spočívá kouzlo Scrumu.

Typický model metody Scrum předpokládá menší tým developerů, řekněme sedmičlenný. Jeden člen týmu je tzv. ScrumMaster a pozicí se blíží běžnému projekt manažerovi, nicméně toto označení se pro něj nepoužívá. Další významnou osobou je ProductOwner, který zastupuje stakeholdery, tedy zákazníka, který si daný produkt objednal. Posledním členem Scrum týmu je samotný tým "řadových" vývojářů - důraz na týmovou spolupráci je tu tedy evidentní, nicméně každý člen má velkou volnost a vystupuje vždy sám za sebe.

Veškeré požadavky projektu jsou shromažďovány na tzv. Product backlog, jakési velké, nestrukturované tabuli (klidně virtuální). To je jedna z hlavních výhod Scrumu - máme všechny požadavky na jednom místě a nemusíme je organizovat do hierarchie, jako se vesměs děje u jiných metod.

Dalším podobným instrumentem je tzv. Sprint backlog, který také obsahuje požadavky, ale v menším počtu a patřící do jednoho konkrétního Sprintu (co je Sprint vysvětlím v zápětí).

Scrum Product backlog

Práce v modelu Scrum je rozdělena na iterace, nazvané Sprinty, které trvají zpravidla mezi 1 a 4 týdny. Začátek každého Sprintu začíná výběrem požadavků, které se budou v dané iteraci plnit. Každý den si tyto požadavky ujasní celý tým v krátké (cca 15ti minutové) poradě, která by měla být vždy na stejném místě ve stejný čas. Každý vývojář ostatním v krátkosti řekne, co dělal předešlý den a co ho čeká dnes.

Součástí iterace je i testování a výsledkem každého Sprintu je potom vždy plně funkční produkt, který nicméně neimplementuje všechny požadavky.

Scrum nabízí i jednoduchý prostředek, jakým lze odhadovat množství práce do ukončení projektu, tzv. Scrum Burn down. Jedná se o aproximaci množství zbývajících požadavků, které je přesnější s blížícím se koncem projektu, nicméně již od začátku nám může odhalit nereálnost aktuálního termínu dokončení a můžeme tím pádem provést potřebná opatření včas.

Scrum Burn down

Na závěr bych chtěl zmínit jednu netradiční pomůcku pro týmové porady na začátku Sprintu, konkrétně při odhadování pracnosti jednotlivých požadavků. Jedná se o produkt Planning Poker®, tedy pokerové karty, které obsahují čas úkolu. Autor si všiml, že klasické postupné dotazování jednotlivých členů týmu nejen že ovlivňuje ty ostatní, ale někteří nemusí ani zapojit svůj mozek, pouze zopakují předchozího kolegu.

Pomocí karet, kdy každý musí vybrat odhadovaný čas nezávisle na ostatních, nejen že donutí všechny popřemýšlet, ale nevlivňují se ani mezi sebou. Odhalí se tím pádem případné vélké rozdíly v odhadech, o kterých se může dále diskutovat a odhalit skryté problémy.

Scrum - Planning Poker

Na obrázku karet vidíte i speciální karty s nulou, což znamená buďto hotový nebo velmi jednoduchý úkol, a symbol kafíčka znamená jednoduše "jsem unavený, chce to pauzu". Tímto jednoduchým způsobem může i každodenní porada vývojářů být celkem zábavná a co víc - úspěšnější.

Některé odkazy pro další informace:

Tags: Programování | Vývoj



spucasny stav crm

Nov| 4 2010



Nabídka domény 2. řádu zdarma - unikátní způsob růstu ekonomiky

Oct|31 2010

Říká vám něco stát Tokelau? Nejste sami. Jedná se o ministát v jižním pacifiku, rozkládající se na ostrově o rozloze asi 10km2 a obývá je necelých 1500 obyvatel.

Jako každý stát má ale nárok na vlastní doménu nejvyššího řádu, v tomto případě .tk. A protože díky malému počtu obyvatel není naprostá většina domén 2. řádu využita, rozhodl se tento malý stát rozdávat tyto domény zdarma a udělat si tak reklamu po celém světě. Však kdo by nechtěl mít svou doménu? Krom toho údajně tento krok pomohl zvýšit HDP o 10%. Ať tak nebo tak, službu www.dot.tk jsem si vyzkoušel i já.

Zkusil jsem si zaregistrovat doménu pod svým jménem, tedy janhorak.tk. V praxi to funguje tak, že daná doména je pouze zástupcem pro jinou, často komplikovanější URL. Konkrétně je na doméně umístěna jednoduchá stránka s framem, ve kterém se nachází původní stránka. Z hlediska SEO tedy nic moc zajímavého, ale jako zástupce pro složitou adresu ideální.

Tags: Internet | Počítače



Služby OpenID a MojeID - jak to vlastně zjednodušeně funguje

Oct|27 2010

Pojem OpenID může sice být pro mnoho lidí známý, nicméně pravděpodobně budou vědět pouze to, že se jedná o jakýsi způsob přihlašování pod jednotným heslem. Rozhodl jsme se proto v krátkosti a zjednodušeně technologii OpenID vysvětlit.

Začnu trochu netradičně tím, čím OpenID není. Není to služba nebo jeden konkrétní server, který nabízí registraci a který by potom poskytoval informace jiným serverům. Není to ani žádná vizitka, která by byla pod heslem k dispozici.

Jedná se totiž o protokol, tedy specifikaci určitých pravidel. O tom, jak jsou tato pravidla naplňována, se již starají konkrétní služby na konkrétních serverech. Můžeme tedy mluvit o tom, že se jedná o decentralizovaný model, tedy žádný ze serverů nebo žádná ze služeb není primární, všechny poskytovatelé OpenID technologie jsou si rovny.

Nyní malá ukázka, jak to funguje v praxi. V modelu existují tři základní subjekty:

  1. uživatel, který se chce přihlašovat pokud možno na všech stránkách pomocí stejného jména a hesla
  2. provider - server, který uchovává informace o uživatelově účtu (např. Google, Seznam, nyní nově i MojeID)
  3. webová aplikace, která pro zjištění identity uživatelů používá technologii OpenID

Open ID logoUživatel se nejprve musí zaregistrovat u jednoho z providerů - což je již většinou splněno, protože většina uživatelů má již nějaký účet na jednom z mnoha známých serverů. Pokud potom takový uživatel přijde na webovou stránku, která využívá OpenID, uvidí ikonku pro přihlášení pomocí této technologie.

Server požádá daného providera o sdílené tajemství, které je důležité pro zajištění bezpečnosti při práci s osobními údaji. Uživatel posléze zadá přihlašovací údaje, a to pouze providerovi, tedy webová aplikace se k přihlašovacím údajům nikdy nedostane. Provider buďto potvrdí nebo odmítne a případně předá webové aplikaci další informace (kontaktní údaje, telefon apod.) o uživateli, pokud je potřeba. Celá komunikace je velmi zjednodušeně znázorněna na následujícím obrázku.

Schéma komunikace pomocí technologie OpenID (zjednodušeně)

Za zmínku určitě stojí i způsob autentizace u různých providerů. Nejvíce je rozšířená autentizace pomocí uživatelského jména (ze kterého se vytváří OpenID URL, tedy jednoznačná identifikace uživatele a providera) a hesla. Mezi takové patří např. zmíněný Google, MySpace, Seznam apod.

Některé služby ale poskytují i vyšší způsoby zabezpečení, například pomocí certifikátu, odeslání SMS apod. Takový provider (anglicky nazýván jako strong authentication provider) může být využit i pro aplikace využívající vyšší zabezpečení, například internetové bankovnictví. Mezi takové se chce nyní zařadit i služba MojeID, kterou právě spouští organizace CZ.NIC (zodpovědná za správu českých domén).

Služba MojeID je oproti ostatním trochu zvláštní v tom, že podporuje pouze ověřené kontakty a že spojuje účet pro autentizaci podle protokolu OpenID spolu s účtem vedeným u českých domén. Více o ní se dozvíte v článku na Lupě.

Technologie tedy existuje, o její bezpečnosti zatím nepanují žádné zásadní pochybnosti, provideři postupně přibývají, jen vlastníci stránek a webových služeb trochu zaostávají. Neznám mnoho služeb, které by poskytovali komfort autentizace pomocí OpenID, přestože o jejich výhodách asi nemohou být spory.

Tags: Internet | Programování | Počítače | Bezpečnost | Google | Facebook