Posts with tag Facebook

SEO pro laiky, aneb jak dostat stránku do výsledku Google vyhledávače

Jul|22 2012

Vytvořit webovou prezentaci je dneska pomocí služeb jako webnode, netstranky nebo estranky hračkou. Zkušenější weboví developeři vytvoří stránky pomocí WYSIWYG programu, ručně nebo vybudují aplikaci i s logikou na serveru. Ať už je postup jakýkoliv, dostaneme se do stavu, kdy jsou stránky umístěny na veřejně dostupném serveru a nyní chceme na stránky nalákat návštěvníky. Následujících pár rad a informací by mohlo pomoci tomu, kdo se s tímto úkolem zatím nesetkal.

V základu se na stránky dostane člověk těmito způsoby: do prohlížeče zadá přímo adresu stránek, klikne na odkaz nebo reklamu na některém jiném webu nebo stránku vyhledá pomocí vyhledávače. Z tohoto nejvíce magická a zahalená tajemstvím je možnost poslední, kolem které se díky tomu vybudovalo celé nové odvětví, zvané SEO, neboli optimalizace pro vyhledávače. V našich podmínkách již můžeme brát v vahu pouze dva nejsilnější hráče, jsou jimi Seznam a Google, pomocí nichž vyhledává drtivá většina tuzemských potencionálních návštěvníků a ani jeden z nich bychom neměli ignorovat. Jejich cíl je jednoduchý - pro libovolnou frázi se snaží vrátit relevantní výsledky, tedy adresy, kterými jsou buďto celé weby nebo konkrétní pod-stránky.

První věcí, kterou by si začínající SEO optimalizátor měl položit, je, na které dotazy chce být mezi nalezenými výsledky. A pak se snaží všemi možnými způsoby přesvědčit vyhledávač, že právě jeho stráka je tou nejlepší, tedy nejrelevantnější. Jenže jak na to?

Jak o sobě dát vyhledávači vědět

V první řadě se o stránce musí vyhledávač nějak dozvědět. Google například nabízí celou řadu nástrojů, dostupnou pod Webmaster tools, díky které může majitel vyhledávači pomoci s indexací stránek. Sitemap, tedy XML dokument, místěný na daném webu a popisující strukturu webu, je základ, který by měl být googlu předložen, aby si mohl patřičně zaindexovat všechny pod-stránky webu.

Jinou možností, jak se Google nebo Seznam dostane na jednotlivé stránky, jsou zpětné odkazy, tedy odkazy, které směřují na danou stránku. Určitě není od věci takové odkazy vyrobit, kdy nejjednodušší je stránku zaregistrovat do nějakých katalogů stránek. Výhodou je skutečnost, že stránky s více zpětnými odkazy jsou vesměs brány jako více relevantní. Několik let zpátky byl dokonce počet zpětných odkazů nejdůležitější parametr. To se dnes již změnilo a větší důraz klademe na kvalitu stránky a webu jako takového.

Technologická kvalita stránky

V druhé řadě bychom měli stránky mít přívětivé pro roboty indexující obsah. To znamená mít čisté HTML, pokud možno bez obsahu načítaného pomocí JavaScriptu, zapomeňte na Flash, styl definujte pomocí CSS a používejte HTML tagy v jejich správném významu. Dobrou strukturu nadpisů a několik dalších měřítek kontrolují různé SEO analyzátory, kterých na webu najdeme nepřeberně. U obrázků bychom neměli zapomenout na popisky, indexační roboti zatím nejsou tak chytří, aby si obrázek sami rozpoznali.

Jak stránku vidí indexační roboti, si můžeme zkontrlovat, pokud v prohlížeči vypneme styly CSS. V tom případě by měl být na prvním místě hlavní obsah webu, potom řídící prvky, menu a případně obsah postranních banerů. Vytvořit tzv. SEO-friendly stránku opět nalezneme mnoho, pokud v prohlížeči zadáme frázi "SEO optimalizace".

Na obsahu záleží

Jako poslední v řadě jsem si nechal v současné době určitě tu nejdůležitější oblast - obsah. Pokud budete mít perfektní HTML a mnoho zpětných odkazů, ale obsah stránek nebude nabízet nic zajímavého, návštěvníky tam buďto nedostanete vůbec nebo si je neudržíte. A tím pádem tyto stránky nejsou zajímavé ani pro vyhledávače, které se snaží nabídnout uživatelům jen to, co opravdu hledají.

Vyrábět stránky bez vědomí, co chci návštěvníkům nabídnout, je dnes spíše výjimkou a nějakou představu většinou máme. Často ale vidím spíš omezenou představu, nabízející jen nutné minimum. Vytvoříme tak stránku, která možná splní účel, ale nebude vyčnívat mezi ostatními. Například kromě kontaktních informací a stručného výčtu toho, co má návštěvník u dané instituce hledat, stránka nic dalšího neobsahuje. To určitě nestačí, aby se návštěvník na stránky vrátil, vracel se tam pravidelně nebo stránku dokonce doporučil kamarádům prostřednictvím sociálních sítí. Když už jsme u nich, nezapomeňte na stránku umístit tlačítka pro sdílení a usnadnit tak návštěvníkům sdílení stránky.

A o čem tedy psát, když mě nic nenapadá? Pište o tom, co děláte, co se daří, i nedaří. Přibližte svůj business lidem, jak probíhá pracovní den, co jste během dne pozorovali netradičního. Pište odborné články nebo články pro laiky, přidávejte fotky s komentáři. Co do formy se může jednat o trvalou statickou stránku, blog nebo krátké novinky. A v neposlední řadě se můžete inspirovat konkurenčními weby.

Čeho se držet při psaní článků

Při psaní textů bychom měli v první řadě pamatovat na cílovou skupinu, použití klíčových slov nebo frází by mělo být umírněné a přirozené, aby člověka nijak neobtěžovalo. Dlouhé texty zároveň nejsou moc oblíbené, stručnější články s kratšími větami i odstavci jsou čtivější a pozornost bychom měli věnovat i gramatice. Není většího trapasu, než hrubá chyba ve shodě podmětu s přísudkem na homepage nebo dokonce v titulku.

Berte tento článek spíše jako lehký úvod k problematice, určitě zdaleka nepokrývá nějak velkou část a další samostudium je nutností. Rada na závěr je jednoduchá - tvořte web pro lidi, ne pro vyhledávače.

Tags: Internet | Programování | Prohlížeče | Sítě | Počítače | Google | Facebook | Vývoj



Sémantický web v podání Googlu

Feb|19 2011

Budoucnost internetu se v blízké době bude s velkou pravděpodobností točit kolem sémantického webu. Pojďme se podívat na technologie nabízené Googlem, který bude bezesporu i v dalších letech jedním z leadrů nejen v této oblasti.

Základním problémem sémantického webu je problém značkování. Klasické HTML i XHTML, z nichž druhý jmenovaný se pro automatické zpracování hodí lépe kvůli striktnímu XML formátu, se sémantickým popisem dat nepočítaly. Na druhou stranu nelze z ničeho nic začít používat jiné formáty pro prezentaci dat (např. RDF).

Jedním konkrétním případem, kde se sémantický web začíná uplatňovat v praxi už dnes, jsou stránky on-line obchodů, tedy nabídka zboží. Pokud dnes přijde robot na stránku s popisem zboží, jen velmi obtížně najde relevantní informace, které by mohly být spolehlivé natolik, aby je mohl smysluplně využít. V praxi se proto od portálů žádá speciální rozhraní (většinou ve vormátu XML), kde je možno zjistit přesné informace o produktu.

Nevýhodou speciálních XML feedů je, že každý obchod si tvar XML dokumentu určuje sám, tzn. portláy musí mít tento výpis produktů v mnoha verzích, což je s přibývajícími agregátory stále pracnější. Ideální by bylo, kdyby každý parser uměl vytáhnout všechna data přímo ze stránky, která slouží primárně uživatelům. A k tomu nám idálně poslouží právě sémantický web.

Google pro službu Product Search vyvinul definice jednotlivých metadat, jako je název produktu, kategorie nebo popis. Metadata jsou rozdělena na informace o produktu, o nabídce (cena, prodejce, stav zboží) a o souhrnné nabídce (pokud produkt obsahuje několik variant). Co s těmito údaji Google udělá, je jasné. Co není jasné, jak jednotlivé části webu (tedy HMTL elementy) správně označit dannými metadaty.

Konkrétně Google nabízí hned několik možností. První možností je využít microdata, které jsou součástí HTML 5 a elementům přidají nové atributy itemscope, itemtype a itemprop.

Další možností jsou microformáty, které pro klasifikaci dat používají standardního atributu class, primárně sloužícího pro formátování pomocí CSS. Poslední možností je použití RDFa, tedy rozšíření HTML pomocí jmenných prostorů.  Všechny jsou k vidění na následující ukázce:

<!-- microdata -->
<div itemscope itemtype="http://data-vocabulary.org/Person">
Jmenuji se
<span itemprop="name">Bob Smith</span>
a moje stránky jsou na
<a href="http://www.example.com" rel="nofollow" itemprop="url">www.example.com</a>.
</div>

<!-- microformat -->
<div class="vcard">
Jmenuji se
<strong class="fn">Bob Smith</strong>
a moje stránky jsou na
<a href="http://www.example.com" rel="nofollow" class="url">www.example.com</a>.
</div>

<!-- RDFa -->
<div xmlns:v="http://rdf.data-vocabulary.org/#" typeof="v:Person">
Jmenuji se
<span property="v:name">Bob Smith</span>
a moje stránky jsou na
<a href="http://www.example.com" rel="nofollow" rel="v:url">www.example.com</a>.
</div>

Nyní tedy máme techniky, jak dát robotům možnost získat správná data bez nutnosti definovat XML feed. V českých končinách sice zatím služba nasazena není, ale není špatné vidět do budoucnosti. Z Německa, kde již sémantickým značkám Google rozumí, totiž není daleko.

Tags: Internet | Programování | Google | Facebook | Vývoj



Služby OpenID a MojeID - jak to vlastně zjednodušeně funguje

Oct|27 2010

Pojem OpenID může sice být pro mnoho lidí známý, nicméně pravděpodobně budou vědět pouze to, že se jedná o jakýsi způsob přihlašování pod jednotným heslem. Rozhodl jsme se proto v krátkosti a zjednodušeně technologii OpenID vysvětlit.

Začnu trochu netradičně tím, čím OpenID není. Není to služba nebo jeden konkrétní server, který nabízí registraci a který by potom poskytoval informace jiným serverům. Není to ani žádná vizitka, která by byla pod heslem k dispozici.

Jedná se totiž o protokol, tedy specifikaci určitých pravidel. O tom, jak jsou tato pravidla naplňována, se již starají konkrétní služby na konkrétních serverech. Můžeme tedy mluvit o tom, že se jedná o decentralizovaný model, tedy žádný ze serverů nebo žádná ze služeb není primární, všechny poskytovatelé OpenID technologie jsou si rovny.

Nyní malá ukázka, jak to funguje v praxi. V modelu existují tři základní subjekty:

  1. uživatel, který se chce přihlašovat pokud možno na všech stránkách pomocí stejného jména a hesla
  2. provider - server, který uchovává informace o uživatelově účtu (např. Google, Seznam, nyní nově i MojeID)
  3. webová aplikace, která pro zjištění identity uživatelů používá technologii OpenID

Open ID logoUživatel se nejprve musí zaregistrovat u jednoho z providerů - což je již většinou splněno, protože většina uživatelů má již nějaký účet na jednom z mnoha známých serverů. Pokud potom takový uživatel přijde na webovou stránku, která využívá OpenID, uvidí ikonku pro přihlášení pomocí této technologie.

Server požádá daného providera o sdílené tajemství, které je důležité pro zajištění bezpečnosti při práci s osobními údaji. Uživatel posléze zadá přihlašovací údaje, a to pouze providerovi, tedy webová aplikace se k přihlašovacím údajům nikdy nedostane. Provider buďto potvrdí nebo odmítne a případně předá webové aplikaci další informace (kontaktní údaje, telefon apod.) o uživateli, pokud je potřeba. Celá komunikace je velmi zjednodušeně znázorněna na následujícím obrázku.

Schéma komunikace pomocí technologie OpenID (zjednodušeně)

Za zmínku určitě stojí i způsob autentizace u různých providerů. Nejvíce je rozšířená autentizace pomocí uživatelského jména (ze kterého se vytváří OpenID URL, tedy jednoznačná identifikace uživatele a providera) a hesla. Mezi takové patří např. zmíněný Google, MySpace, Seznam apod.

Některé služby ale poskytují i vyšší způsoby zabezpečení, například pomocí certifikátu, odeslání SMS apod. Takový provider (anglicky nazýván jako strong authentication provider) může být využit i pro aplikace využívající vyšší zabezpečení, například internetové bankovnictví. Mezi takové se chce nyní zařadit i služba MojeID, kterou právě spouští organizace CZ.NIC (zodpovědná za správu českých domén).

Služba MojeID je oproti ostatním trochu zvláštní v tom, že podporuje pouze ověřené kontakty a že spojuje účet pro autentizaci podle protokolu OpenID spolu s účtem vedeným u českých domén. Více o ní se dozvíte v článku na Lupě.

Technologie tedy existuje, o její bezpečnosti zatím nepanují žádné zásadní pochybnosti, provideři postupně přibývají, jen vlastníci stránek a webových služeb trochu zaostávají. Neznám mnoho služeb, které by poskytovali komfort autentizace pomocí OpenID, přestože o jejich výhodách asi nemohou být spory.

Tags: Internet | Programování | Počítače | Bezpečnost | Google | Facebook



Jeden důvod proč neodejít z Facebooku

May| 9 2010

Článek Deset důvodů proč odejít z Facebooku na serveru root.cz popisuje, proč je používání Facebooku ohrožením vašich soukromých údajů a že i jeho výkonný ředitel není žádný svatoušek, alespoň co se etického chování týče. O ohrožení osobních údajů už se mluví dávno, zde autor nabízí trochu konkrétnější případy. Ovšem je to skutečně důvod opustit Facebook?

Myslím, že uživatelům na internetu obecně chybí osvěta a nějaký (možná by neškodil i lehce pranoidní) nadhled. Kdyby si každý uvědomil, že co dá jednou na internet (potažmo Facebook), může být kdykoliv v budoucnu použito proti němu, nemusel by být Facebook terčem ochránců práv. Problém je v tom, že uživatelé si o Facebooku a podobných systémech vytvoří nějakou zkreslenou představu, aniž by si kdy přečetli podmínky používání sítě. Ty podmínky mohou potom v praxi být více či méně dodržovány, ovšem základní problém jsou uživatelé.

Nechci je znovu nabádat k pečlivému čtení všech podmínek, to nikdy dělat nebudou. Stačilo by si uvědomit, že cokoliv dám na Facebook, jako bych to prohlásil v Hide Parku všem kolemjdoucím a ti to mohli roznést do celého světa. Pokud chci někomu sdělit něco soukromého, použiji jiný kanál, často bohatě stačí obyčejný e-mail.

Ale zpět k článku, ten sice hovoří o deseti bodech, já tam ale vidím pouze dva, z nichž první je rozepsán do devíti podbodů - "Problém s ochranou soukromí" a "Samotná Facebook aplikace stojí za houby". S prvním dokáži více či méně souhlasit, ale s druhým určitě ne. Pro mě je Facebook sociální sítí dostatečně kvalitní i bez Farmville a Mafie, kde jeho síla není v designu, rychlosti načítání nebo možnosti přizpůsobit si ho ku obrazu svému. Jeho silou je to, že je nejpoužívanější. Plánování výletů, akcí nebo sdílení odkazů a fotek jde potom realizovat na jednom místě a s minimem námahy a to je to, oč tu běží.

Tags: Osobní | Zábava | Internet | Bezpečnost | Facebook



Mar|30 2010

Osobní stránky - jednoduše V denšní době existuje mnoho způsobů, jak si vytvořit své osobní stránky. Pominu způsob vlastní tvorby (programování HTML stránek, případně PHP) a nabídnu Vám několik způsobů, jak i zadarmo a bez znalosti programování vytvořit své stránky. Nejdříve je potřeba si rozmyslet, co chci na svých osobních stránkách prezentovat. Samoúčelné stránky (podle hesla "hlavně abych nějaké měl") jsou k ničemu, takže pokud na svých stránkách nechcete prezentovat nic smysluplného, co by ostatní mohlo alespoň trochu zajímat, raději se od tvorby ani nepouštějte. Vždy je dobré mít na paměti, pro koho stránky připravuji a co chci návštěvníkům sdělit. Toto bychom měli mít vždy na mysli. Pojďme tedy už konkrétně k samotné tvorbě. Internet je dnes plný zajímavých nástrojů a aplikací, které Vám dovolí "naklikat" si Vaše vlastní stránky doslova za pár sekund. Vesměs to probíhá velmi podobně, je nutné se zaregistrovat (vyplnit nacionále, kontakt a nějaké bližší informace), potvrdit podmínky registrace a pak již můžete směle tvořit. Vyberete si z několika nabízených témat (návrhy stránek) a potom na vybraná místa dopíšete své texty. To stačí k tomu, abyste byli součástí WWW. Záleží na charakteru a rozsáhlosti systému, co vše dovolí změnit. Zde je na ukázku několik systémů, které nabízejí zmíněné služby: Webgarden http://zone.webgarden.cz/ Rodinné weby http://www.rodinneweby.cz/ Někomu může stačit obyčejný blog (pokud nevíte, co je to blog, dozvíte se více zde), ten si můžete zřídit na http://www.bloger.cz/ http://www.bloguje.cz/

Tags: Internet | PHP | Programování | Google | Facebook



Facebook Dashboard: už žádné otravné notifikace

Mar| 1 2010
Tags: Internet | Sítě | Facebook | Programování