Posts with tag Internet

SEO pro laiky, aneb jak dostat stránku do výsledku Google vyhledávače

Jul|22 2012

Vytvořit webovou prezentaci je dneska pomocí služeb jako webnode, netstranky nebo estranky hračkou. Zkušenější weboví developeři vytvoří stránky pomocí WYSIWYG programu, ručně nebo vybudují aplikaci i s logikou na serveru. Ať už je postup jakýkoliv, dostaneme se do stavu, kdy jsou stránky umístěny na veřejně dostupném serveru a nyní chceme na stránky nalákat návštěvníky. Následujících pár rad a informací by mohlo pomoci tomu, kdo se s tímto úkolem zatím nesetkal.

V základu se na stránky dostane člověk těmito způsoby: do prohlížeče zadá přímo adresu stránek, klikne na odkaz nebo reklamu na některém jiném webu nebo stránku vyhledá pomocí vyhledávače. Z tohoto nejvíce magická a zahalená tajemstvím je možnost poslední, kolem které se díky tomu vybudovalo celé nové odvětví, zvané SEO, neboli optimalizace pro vyhledávače. V našich podmínkách již můžeme brát v vahu pouze dva nejsilnější hráče, jsou jimi Seznam a Google, pomocí nichž vyhledává drtivá většina tuzemských potencionálních návštěvníků a ani jeden z nich bychom neměli ignorovat. Jejich cíl je jednoduchý - pro libovolnou frázi se snaží vrátit relevantní výsledky, tedy adresy, kterými jsou buďto celé weby nebo konkrétní pod-stránky.

První věcí, kterou by si začínající SEO optimalizátor měl položit, je, na které dotazy chce být mezi nalezenými výsledky. A pak se snaží všemi možnými způsoby přesvědčit vyhledávač, že právě jeho stráka je tou nejlepší, tedy nejrelevantnější. Jenže jak na to?

Jak o sobě dát vyhledávači vědět

V první řadě se o stránce musí vyhledávač nějak dozvědět. Google například nabízí celou řadu nástrojů, dostupnou pod Webmaster tools, díky které může majitel vyhledávači pomoci s indexací stránek. Sitemap, tedy XML dokument, místěný na daném webu a popisující strukturu webu, je základ, který by měl být googlu předložen, aby si mohl patřičně zaindexovat všechny pod-stránky webu.

Jinou možností, jak se Google nebo Seznam dostane na jednotlivé stránky, jsou zpětné odkazy, tedy odkazy, které směřují na danou stránku. Určitě není od věci takové odkazy vyrobit, kdy nejjednodušší je stránku zaregistrovat do nějakých katalogů stránek. Výhodou je skutečnost, že stránky s více zpětnými odkazy jsou vesměs brány jako více relevantní. Několik let zpátky byl dokonce počet zpětných odkazů nejdůležitější parametr. To se dnes již změnilo a větší důraz klademe na kvalitu stránky a webu jako takového.

Technologická kvalita stránky

V druhé řadě bychom měli stránky mít přívětivé pro roboty indexující obsah. To znamená mít čisté HTML, pokud možno bez obsahu načítaného pomocí JavaScriptu, zapomeňte na Flash, styl definujte pomocí CSS a používejte HTML tagy v jejich správném významu. Dobrou strukturu nadpisů a několik dalších měřítek kontrolují různé SEO analyzátory, kterých na webu najdeme nepřeberně. U obrázků bychom neměli zapomenout na popisky, indexační roboti zatím nejsou tak chytří, aby si obrázek sami rozpoznali.

Jak stránku vidí indexační roboti, si můžeme zkontrlovat, pokud v prohlížeči vypneme styly CSS. V tom případě by měl být na prvním místě hlavní obsah webu, potom řídící prvky, menu a případně obsah postranních banerů. Vytvořit tzv. SEO-friendly stránku opět nalezneme mnoho, pokud v prohlížeči zadáme frázi "SEO optimalizace".

Na obsahu záleží

Jako poslední v řadě jsem si nechal v současné době určitě tu nejdůležitější oblast - obsah. Pokud budete mít perfektní HTML a mnoho zpětných odkazů, ale obsah stránek nebude nabízet nic zajímavého, návštěvníky tam buďto nedostanete vůbec nebo si je neudržíte. A tím pádem tyto stránky nejsou zajímavé ani pro vyhledávače, které se snaží nabídnout uživatelům jen to, co opravdu hledají.

Vyrábět stránky bez vědomí, co chci návštěvníkům nabídnout, je dnes spíše výjimkou a nějakou představu většinou máme. Často ale vidím spíš omezenou představu, nabízející jen nutné minimum. Vytvoříme tak stránku, která možná splní účel, ale nebude vyčnívat mezi ostatními. Například kromě kontaktních informací a stručného výčtu toho, co má návštěvník u dané instituce hledat, stránka nic dalšího neobsahuje. To určitě nestačí, aby se návštěvník na stránky vrátil, vracel se tam pravidelně nebo stránku dokonce doporučil kamarádům prostřednictvím sociálních sítí. Když už jsme u nich, nezapomeňte na stránku umístit tlačítka pro sdílení a usnadnit tak návštěvníkům sdílení stránky.

A o čem tedy psát, když mě nic nenapadá? Pište o tom, co děláte, co se daří, i nedaří. Přibližte svůj business lidem, jak probíhá pracovní den, co jste během dne pozorovali netradičního. Pište odborné články nebo články pro laiky, přidávejte fotky s komentáři. Co do formy se může jednat o trvalou statickou stránku, blog nebo krátké novinky. A v neposlední řadě se můžete inspirovat konkurenčními weby.

Čeho se držet při psaní článků

Při psaní textů bychom měli v první řadě pamatovat na cílovou skupinu, použití klíčových slov nebo frází by mělo být umírněné a přirozené, aby člověka nijak neobtěžovalo. Dlouhé texty zároveň nejsou moc oblíbené, stručnější články s kratšími větami i odstavci jsou čtivější a pozornost bychom měli věnovat i gramatice. Není většího trapasu, než hrubá chyba ve shodě podmětu s přísudkem na homepage nebo dokonce v titulku.

Berte tento článek spíše jako lehký úvod k problematice, určitě zdaleka nepokrývá nějak velkou část a další samostudium je nutností. Rada na závěr je jednoduchá - tvořte web pro lidi, ne pro vyhledávače.

Tags: Internet | Programování | Prohlížeče | Sítě | Počítače | Google | Facebook | Vývoj



Otevřená budoucnost i jinde než v IT?

Apr| 9 2012

Na přítomnost open source, tedy otevřeného a volně šířitelného zdrojového kódu jsme si již zvykli. Dokonce není tajemstvím, že se na takovém softwaru zdarma dá celkem slušně vydělat - například firma Red Hat letos na podpoře open source softwaru tržila přes miliardu dolarů. Asi nejen mě v tu chvíli napadá, jestli se tento model nedá přenést i do jiných, nejenom inženýrských, odvětví.

Výhodou otevřeného kódu je zejména tranparentnost a o to větší bezpečnost a často i kvalita aplikací, nízké náklady na provoz a díky otevřeným standardům i nízké náklady na přechod k jinému poskytovateli. Široká základna vývojářů okolo open source projektů může mít dnes stejnou tržní sílu jako ohromné korporátní společnosti. Napadá mě tedy, proč něco takového nevidíme například ve strojírenství nebo stavebnictví?

Paralela mezi softwarem a výkresem

Srovnáme-li stavební výkres, strojařský výkres nebo zdrojový kód počítačového programu, v zásadě se jedná o předpis, jak něco vytvořit. V případě zdrojového kódu na provoz potřebujeme počítač, ve strojařině frézu a ve stavebnictví cihly. Jedná se tedy vždy o nějaké médium, které potřebuje lidskou obsluhu a nějaký předpis, který je pro úspěšnost celku vždy klíčový.

Z tohoto pohledu mi přijde, že stejně jako na zdrojovém kódu by mohli po světě spolupracovat skupiny mladých strojařů vedle zkušenějších kolegů na projektech všeho druhu a postupně tak navrhovat například model automobilu, výtahu, horské dráhy, mrakodrapu nebo pasivního rodinného domku. Dělali by to ve volném čase, v rámci školních projektů, sbírali by cenné zkušenosti a občas dostali od spokojeného zákazníka nějakou menší odměnu. Proč takový model zatím nikde nefunguje, přesto že mnoho nejen školních projektů takto zůstává zapomenuto a studenti vyjdou ze školy bez dokazatelné praxe?

Otevřenost jako obecný koncept je již propagována několika institucemi, například licence Creative Commons se již dostala do povědomí a začínají dokonce existovat weby cílené na otevřenost dat ve státní správě (Open data). Takže by se mohlo zdát, že vydat výres rodinného domku pod volnou licencí by neměl být takový problém.

Kde je hlavní problém?

Jedna velká překážka tu přeci je. V porovnání se psaním zdrojového kódu potřebujeme k vytvoření a úpravám strojařských a stavebních projektů většinou velmi drahý a specializovaný software. A nejde jen o aplikace, ale i o formáty, které by musely být naprosto transparentní, otevřené a srandardizované. Zde je problém, kterým bychom se s vidinou lepší budoucnosti měli zabývat.

Jsem celkem zvědavý, jestli se společnost někdy dostane do situace, kdy bude existovat copy-left alternativa k současnému uzavřenému modelu z pohledu právě strojařiny nebo stavařiny. S pomocí internetu a v době krize asi nebyla vhodnější příležitost se nad takovým počinem alespoň zamyslet. Komukoliv, kdy má podobný zájem, držím palce

Jak otevřenou vidíte budoucnost vy?

Tags: Open-source | Internet | Počítače | Vývoj



Šifrované připojení k MySQL serveru s vlastnoručně podepsaným certifikátem

Feb|24 2012

On-line manuál MySQL nám celkem dobře vysvětlí, jaké argumenty použít pro šifrované připojení klienta k serveru. Pojďme se ale podívat na veškeré kroky, které musím jako "správce" serveru provést, tedy včetně generování klíčů a certifikátu, včetně elektronického podpisu.

V první řadě bych chtěl zdůraznit, že následující řádky by neměl brát do úvahy administrátor produkčního serveru. Ten by měl používat výhradně certifikáty podepsané důvěryhodnou certifikační autoritou. Následující způsob lze využít pro testování nebo v případě vzdálené komunikace se serverem, která z nějakého důvodu musí být šifrována.

Generování veřejného a soukromého klíče pro server

V prvním kroku vygenerujeme soukromý klíč pro server:

openssl genrsa -out server.key 1024

V případě potřeby veřejný klíč vygenerujeme ze soukromého následujícím příkazem, nicméně pro účely zabezpečení spojení ho nebudeme potřebovat.

rsa -in server.key -pubout > server.pub

Jak vytvořit a na co slouží Certificate Signing Request

Jedná se o zprávu, která obsahuje informace o majiteli budoucího certifikátu. Ten se odesílá certifikační autoritě, my ho ale použijeme pro vytvoření vlastnoručně podepsaného certifikátu.

openssl req -new -key server.key -out server.csr

Generování certifikátu

Certifikát by měl mít rozumnou délku platnosti, v produkci běžně rok, pro testování můžete zvolit jinou rozumnou dobu. Pro vygenerování samotné použijeme soubor vygenerovaný v minulém kroku a openssl utilita se nás zeptá na několik informací o majiteli certifikátu:

openssl x509 -req -days 365 -in server.csr -signkey server.key -out server.crt

Certifikát můžeme vytvořit i přímo z privátního klíče, bez generování souboru server.csr:

openssl req -new -x509 -key example.com.key -out example.com.cert -days 3650 -subj /CN=example.com

Nyní potřebujeme umístit certifikát do adresáře a to tak, aby byl čitelný uživatelem, pod kterým běží náš MySQL server, typicky uživatel mysql. Pozor si musíme dát i na SELinux kontext (pokud je aktivní), který může zabránit přečtení souborů démonem. Následující sekvenci příkazů můžete brát jako inspiraci:

# mkdir /usr/share/mysql/testcerts
# cp server.{crt,key} /usr/share/mysql/testcerts
# chown -R mysql:mysql /usr/share/mysql/testcerts
# restorecon -r /usr/share/mysql/testcerts

Vygenerovaný certifikát spolu se soukromým klíčem použijeme v konfiguračním souboru démona MySQL:

[mysqld]
ssl-ca=/usr/share/mysql/testcerts/server.crt
ssl-cert=/usr/share/mysql/testcerts/server.crt
ssl-key=/usr/share/mysql/testcerts/server.key

Rychlá a snadná cesta, jak vytvořit certifikát pro testování:

Jednoduchá stránka, jednoduché ovládání. Pouze uvedete doménu (můžete bez problému použít example.com) a aplikace vám vygeneruje dvojici soukromého klíče s vlastnoručně podepsaným certifikátem.

http://www.selfsignedcertificate.com

Zdroje:

http://dev.mysql.com/doc/refman/5.0/en/secure-using-ssl.html
http://www.akadia.com/services/ssh_test_certificate.html
http://www.chriscalender.com/?p=448

Tags: Internet | Programování | Databáze | Bezpečnost | Linux | Fedora



Aktivace "on demand" v systemd

Nov| 2 2011

Výraz bootovací sekvence vychází z dřívější implementace spouštění služeb (doby SysV a prakticky i Upstart), kdy se jednotlivé služby staticky seřadily podle priorit spouštění a init systém je při bootu spouštěl v daném pořadí, pěkně jednu po druhé. Důsledkem toho nebyla výjimkou situace, že zpoždění jedné služby mělo za následek zpoždění celého bootu, nehledě na to, že díky mnoha systémových volání se procesor během bootu často nudil a pouze čekal na nějakou I/O operaci.

Upstart sice dokázal přidat částečnou paralelizaci, nicméně závislosti mezi službami zůstaly lineární. Revoluci v tomto přináší až systemd. Jeho autoři si položili otázku, proč vlastně na sebe služby závisí a zda je skutečně potřeba mít spuštěnu celou službu, předtím, než začneme spouštět službu druhou, která na ni závisí. Zjistili, že v podstatě vše závisí na komunikačních kanálech, konkrétně socketech, dbus sběrnici, apod. Pokud dokážeme mít daný komunikační kanál k dispozici již dříve, není nutné čekat na spuštění celé služby a můžeme vesele spouštět další.

Vezměme si například službu komunikující s NetworkManagerem pomocí dbus. systemd ví, jakým komunikačním kanálem (v případě dbus object path, nicméně můžeme si místo toho představit např. unix socket) tyto dvě služby komunikují a tento kanál dopředu vytvoří. Daná služba se startuje paralelně s NetworkManagerem a může vesele zapisovat do kanálu, aniž by se jakákoliv zpráva ztratila. Až ve chvíli, kdy potřebuje z tohoto kanálu číst, dochází k případnému zastavení, což nicméně odpovídá běžnému čekání na I/O operaci.

Startování služeb pomocí systemd navíc navíc nabízí tzv. start na požádání, kdy služby nejsou spouštěny v případě, že zatím nejsou potřeba. Můžeme danou službu nadefinovat tak, že bude spouštěna až v případě, že s daným kanálem (např. socketem) začne někdo komunikovat. V tomto případě je ovšem nutné si uvědomit, že start a inicializace některých služeb trvá déle a je tedy nutné počítat s určitým zpožděním. Na druhou stranu služby jako cups, kde zpomalení v řádu sekund nehraje roli, je ideálním kandidátem na spouštění pomocí socket aktivace. Démon cups tak neběží ihned po startu systému, ale spouští se až v době, kdy chce uživatel tisknout.

Následuje ukázka jednoduché služby předpovědi počasí. Služba bude naslouchat na portu 8289 a přijímat requesty ve formátu YYYY-MM-DD. Odpovědí bude předpověď počasí na tento den. Pokud chceme takovou službu vytvořit a používat se systémem Upstart nebo obdobným init systémem, musíme do serveru implementovat minimálně:

  • funkci pro zpracování dotazů a vrácení výsledku
  • démonizaci (obdobný proces v mnoha aplikacích = duplicita kódu)
  • inicializaci socketu pro komunikaci
  • navázání tohoto socketu na port 8289
  • vytváření procesů pro jednotlivé requesty pro zajištění paralelního zpracování dotazů
  • vytvoříme init script například zkopírováním základu z jiné služby (duplicita kódu)

Často si chceme být navíc jisti, že pokud náš démon spadne, bude vždy znova spuštěn, takže vytvoříme chůvičku -- jednoduchý program, který obalí našeho démona, hlídající jeho případný kolaps.

Pomocí systemd je situace značně jednodušší. Pokud nám stačí podpora systemd, necháme si socket vytvořit jím a přesměrujeme stdin/stdout na tento socket.

Seznam kroků, které budeme muset implementovat, se tedy změní na:

  • funkci pro zpracování dotazů a vrácení výsledku
  • dotaz přečteme z stdin a odpověď zapíšeme do stdout
  • vytvoříme unit soubory pro službu (12 řádků) a unit soubor pro socket (8 řádků)

systemd se umí postarat o znovu-spuštění démona v případě pádu (pokud si to přejeme), vytvořený socket správně naváže na port a v našem případě (služba se spouští rychle) spustí novou instanci procesu pro každé příchozí spojení na daném socketu. systemd si démonizační proces obstará sám a program je navíc implementován pro běh na popředí, což umožňuje snadnější ladění.

Pokud vynecháme funkci, která zpracovává dotazy a vrací do odpovědi, celý program je velmi jednoduchý:

char req[BUFFSIZE], resp[BUFFSIZE];
/* get requests and leave when request = q|quit */
while (fgets(req, sizeof(req) - 1, stdin) != NULL)
{
  if (strncmp(req, "q", 1) == 0 || strncmp(req, "quit", 4) == 0)
    return;
  process_request(req, resp);
  printf(resp);
  fflush(stdout);
}

Unit soubory jsou při instalaci ukládány v /lib/systemd/systme. Adresář /etc/systemd/system slouží pro unit soubory, které jsou lokálně upraveny, stačí jen zkopírovat unit soubor z /lib do /etc a nový soubor bude po reloadu systemd démona upřednostněn. Konfigurace služby pro démona uvedeného výše může být následující:

[Unit]
Description=Forecast daemon
After=syslog.target network.target
Requires=forecastd.socket

[Service]
ExecStart=/home/hhorak/Dropbox/forecastd
StandardInput=socket
StandardOutput=socket
StandardError=syslog

[Install]
WantedBy=multi-user.target
Also=forecastd.socket

Konfigurace socketu pro výše uvedenou službu potom bude následující:

[Unit]
Description=Forecast Daemon Socket

[Socket]
ListenStream=8289
Accept=yes

[Install]
WantedBy=sockets.target

Po provedení systemctl daemon-reload a spuštění socketu pomocí systemctl start forecastd.socket, můžeme pomocí netstat -a | grep 8289 vidět, že systém naslouchá na portu 8289. Pokud se například programem telnet připojíme k danému portu, systemd spustí program forecastd, se kterým můžeme komunikovat jako s démonem.

Tags: Internet | Programování | Vývoj | Linux | Fedora | Operační systém



Jak uspět v open-source světě?

Oct|20 2011

Zajímavé slidy ze své nedávné prezentace zveřejnil na svém blogu [1] hacker (v dobrém slova smyslu) Lennart Poettering. Autor PulseAudia, Avahi nebo systemd sumarizuje základní rady, jakými by se měl řídit jak začínající, tak dlouholetý člen open-source komunity.

Chvilku jsem přemýšlel, jestli duplicitní slide "Don't lose yourself in details" byl záměr nebo chyba, přičemž první mi přijde pravděpodobnější. "Neztrácet čas a mysl v detailech" je totiž základem úspěchu nejen v open-source komunitě.

Přikládám pár postřehů, které se mi zdály nejzajímavější:

  • začínat malými patchi a učit se od zkušenějších, než začnete svůj vlastní projekt
  • dělat více než mluvit
  • být vděčný ale nečekat vděčnost od ostatních
  • být připraven na to, že život v meritokratické komunitě není lehký

[1] http://0pointer.de/blog/projects/hinter-den-kulissen.html

Tags: Osobní | Internet | Programování | Vývoj | Linux



Spring pad - GTD v akci

Sep|19 2011

strucna ukazka, jak lze aplikovat na gtd metodu

Tags: Osobní | Internet | Vývoj